Tibetská doga

FCI - Standart č.230

Země původu: Tibet

Klasifikace FCI:
Skupina 2: pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští honáčtí psi; Sekce molossoidní; Podsekce 2.2: Horský typ

Zbarvení:  černý; černý s pálením; modrý; modrý s pálením; zlatý

Výška:  psi: minimálně 66 cm. feny: minimálně 61 cm

Váha: psi: 65 - 75 kg, feny: 45 - 55 kg

Tibetská doga neboli také Tibetský mastiff (v zemi původu Do Khyi) je přírodní psí plemeno staré více než 4000 let.
..............................................................................................................................................................................

Historie
První písemná zmínka o tibetské doze je z roku 1121 př. n. l. v čínské knize letopisů. Zmiňuje se o ní Aristoteles, Alexandr Veliký, který ji přivezl do Evropy a také velký cestovatel Marco Polo. Tato rasa se dochovala v původní podobě bez křížení s jiným plemenem psů. Ještě dnes, po obrovské genocidě prováděné Číňany v Tibetu se podařilo uchovat tuto rasu nejvíce v jihozápadní části. Jinde byl tento pes huben, protože je součástí tibetské kultury, kterou chtěli Číňané potlačit. To se jim naštěstí zcela nepovedlo. Hlavně díky chovatelům v Anglii, dále pak v Holandsku, Francii, Německu a USA se tato rasa v nezměněné podobě dochovala dodnes. Dále je tento pes chován v Nepálu, Bhútánu, severní Indii a také na Tchaj-wanu.
..............................................................................................................................................................................

Stavba těla
Minimální kohoutková výška feny je 61 cm u psa 66 cm. V praxi fenky měří v průměru 63 cm a psi 71 cm. Pes má zpravidla hustší a delší srst a větší hřívu. Je to mohutný, těžký, dobře stavěný pes se silnou kostrou. Hlava dosti široká, těžká a silná. Týlní výčnělek a stop jsou dobře znatelné, délka lebky od týlu ke stopu se rovná délce čenichové partie od stopu ke špičce čenichu, ale může být i kratší. Čenichová partie je dostatečně široká a čtvercová. Oči výrazné, střední velikosti. Barva hnědá ve všech odstínech. Uši střední velikosti, trojúhelníkového tvaru. Krksilný, nohy rovné, svalnaté, silné. Záda rovná a záď téměř neznatelná. Pohybuje se energicky, uvolněně, lehce a elasticky.
..............................................................................................................................................................................

Využití
Vždy byla tibetskými nomády využívána jako strážní pes a rovněž tak i v tibetských klášterech. Těch však z původních 6000 zbylo pouhých asi 80 v dobrém stavu. Dnes se opět do klášterů pomalu vrací. Tibetská doga se musela po staletí samostatně rozhodovat a v nepřítomnosti pána domu, když odešel za obchodem, hlídala stádo i rodinu. Při stěhování z pastvin byla využívána i na přenášení lehčích břemen. Její štěkot je nezaměnitelný, impozantní a odstrašující. Sama nikdy nikoho nenapadne, ale pokud brání teritorium nebo rodinu neváhá nasadit vlastní život. Je dosti uzavřená a lásku projevuje pouze své rodině či pánovi a to odměřeně, avšak po delším odloučení její radost nezná mezí. Dala základ většině mollosoidních plemen, což konstatovali všichni nejvýznamnější zoologové v historii (A.E.Brehm, M. Siber, J.B. Walsh (Stonehenge), W. Youatt a další).